Dýchací soustava

Původně jsem plánovala na úvod do této lekce zadýchání při skákání přes švihadlo, ale nakonec jsem neměla to srdce, protože Sasanka (dnes převlečená za Hello Kitty) právě bojovala s nachlazením. Skákání jsem tedy zavrhla, nicméně chrchlání a smrkání se mi hodilo do krámu, viz dále.

Začaly jsme tedy tím, že vzduch naše tělo nutně potřebuje, vytváří z něho energii. Bez vzduchu by běžný člověk vydržel naživu sotva dvě minuty, trénovaní potápěči a lovci perel až 10 minut. Při této příležitosti jsme se zastavily u kyslíku ve vodě, dýchání ryb a žábrů.

Potom jsme se podívaly na několik obrázků znázorňujících orgány lidské dýchací soustavy, řekly si, že plíce nám zabírají prakticky celou hruď a popsaly si cestu kyslíku přes nos (funkce chlupů a nudlí), průdušnici, průdušky, průdušinky až do plicních sklípků (terminologie vyvolala veselí). Pro lepší představu jsem strukturu plic až po plicní sklípky demonstrovala na stoncích, stonečcích a kuličkách zvláště sladkého hroznu.

Po jeho ochutnání jsme si vizualizovaly za pomoci mikrotenového sáčku, kolik vzduchu se nám vlastně do plic vejde (tady se dají také báječně využít dechové nástroje, které je vidět -rozmazaně- v pozadí obrázku, nějak na ně ale nedošlo)

Názorně jsme si předvedly, že plíce se podobají houbě, která, ačkoli poměrně malá, dokáže absorbovat spoustu tekutiny.

Nejzajímavější částí dnešní lekce bylo sestavení modelu plic - potřebujete uřízlou 2 l láhev, dva balónky a gumičku. Horní balónek symbolizující plíce vložíte do láhve a převlíknete jeho okraj přes hrdlo. Pak rozstříhnete druhý balónek symbolizující bránici, navléknete na dolní část, zajistíte gumičkou a máte hotovo. Přitáhnete-li oranžový balónek k sobě, červený se sám nafoukne, pustíte-li oranžový, červený se sfoukne. Efektní, názorné, jednoduché! Váš školák si navždy zapamatuje, že plíce potřebují bránici:-)

Samozřejmě jsme nezapomněly poslechnout si náš dech stetoskopem.

Na závěr prvního dne jsme promluvily o nachlazení, astmatu, zápalu plic (nám bohužel vše z praxe důvěrně známo) a vysvětlily si, co se v těle při těchto potížích děje.

Před spaním jedno malé video shrnující probranou látku, další část zkoumání plic jsme odložily na druhý den.

Druhý den jsme měly dvě aktivní účastnice, a tak jsem program přizpůsobila batolecím zájmům. Nejprve holky foukaly do vody a snažily se vytvořit co největší bublinu.

Potom se konal velký závod ve foukání peříčka pod skříň....

...a následovalo foukání pingpongového míčku.

Na závěr této lekce jsme našemu "modelu" dolepily plíce:

Trávicí soustava

Trávicí soustava bylo téma atraktivní i pro Píšenku, dá se udělat opravdu názorně. Nejdříve jsme si povídaly o tom, kudy cestuje sousto tělem a co se s ním děje. Potom se děti podívaly na toto video, zejména Píšenku velice zaujalo a vyžaduje přehrávat znovu a znovu to videlo jak deti hapaj do záchoda. Po jeho několikerém shlédnutí si děti dobře zafixovaly pořadí jícen-žaludek-tenké-tlusté střevo. Můj videofavorit je jiný, ovšem u děvčat se bohužel neprosadil. Nu, možná zaujme aspoň vás:

odkaz na video

Pokračovaly jsme chronologicky - nejprve jsme si zkoušely různé chutě a sledovaly, kde je vnímá náš jazyk:

Naučily jsme se, že jazyk pomáhá rozmělňovat sousta. Dalším tématem byly zuby, vyráběly jsme z modelíny a bílých fazolek model mléčného chrupu:

hotový chrup:

Následně jsme stříhaly a lepily model zubu ze čtvrtky, pěnové pryže a bavlnek:

Povídaly jsme si o správném čištění zubů a o kazech, vygooglila jsem tento hrůzný obrázek:

(holky si teď čistí zuby o poznání pečlivěji)

Další den byl na řadě jícen a žaludek.

Připravila jsem si zaručeně "dusící" sušenky (doporučuji Bebe celozrnné), pytlík se zipovým uzávěrem, vodu, punčochu, dětský balónek (holky se nemohly dohodnout na obrázcích, proto mám na stolku oba), kypřící prášek do pečiva, papírový žaludek, červené a modré brčko, izolepu a omalovánky trávicího systému.

Nejdříve si holky vyzkoušely, že k rozmělnění některých soust je zapotřebí poměrně dost slin. Potom sousto polkly a představovaly si, jaká je jeho další cesta.

Potom jsme demonstrovaly peristaltiku. Do punčochy jsem vložila balónek a vyzvala holky, aby pohyby rukou dopravily balónek vnitřkem punčochy na druhý konec. Řekly jsme si, že podobné pohyby dělá jícen a také střeva. Píšenka si na to chce posvítit zblízka:

Potom jsme stetoskopem poslouchaly zvuky našeho žaludku.

K demonstraci zpracování potravy v žaludku jsem zvolila jednoduchý, mírně nechutný pokus: do uzavíratelného (!) pytlíku s vodou jsme nasypaly nadrobené sušenky.

Přisypaly jsme kypřící prášek do pečiva, ten měl symbolizovat žaludeční kyseliny:

Potom jsme pytlíček všelijak tlačily a ždímaly, dokud se sousta nerozložila na kaši.

Po této nechutnosti jsme školu navzdory některým nevyužitým materiálům ukončily a pokračovaly další den (raději v době poledního klidu Píšenky).

Začaly jsme přilepením jícnu na správné místo. Modré brčko už je připraveno na příští téma, dýchací soustavu.

Potom jsme začaly odměřovat okrovou stuhu, představující tenké střevo. Dočetly jsme se, že u dospělého jedince měří tenké střevo kolem 5 metrů, "dětskou velikost" jsme odhadly na 4 metry a začaly vyměřovat.

Výsledná délka Sasanku opravdu překvapila. Pobíhala se "střevem" po domě a měřila, odkud kam vede.

Přilepily jsme na jícen žaludek (asi bude menší než ve skutečnosti, ale tenhle jsem prostě našla;-) Pokračovaly jsme připevněním tenkého střeva na dvanáctník....

...a pak už jen šmodrchání tenkého střeva tak, aby se nám vešlo do dutiny břišní...

Tady odměřujeme dvoumetrové tlusté střevo.

Na konci tlustého střeva jsme vymodelovaly slepé střevo a opět vměstnáváme dvoumetrovou stuhu do dutiny břišní:

Náš výsledný produkt i s konečníkem:

....následovalo ještě modelování bobku, už bez dokumentace.

Nakonec ještě pro zopakování omalovánka trávicího systému. Tuto mám odsud.

Sasanka si trávicí soustavu vystřihla a domalovala k ní pidimužici.

Konec, zvonec. Příští kapitola bude dýchací soustava.

LIDSKÉ TĚLO - ÚVOD

Mozek a nervy,

srdce a cévy,

plíce, žaludek a střeva.

...umím tenhle diktát dodnes nazpamětˇ. Mám v živé paměti třetí cé, vynervovanou socialistickou učitelku třískající ukazovátkem o katedru a vyřvávající tato slova. My děti jsme se krčily nad sešity z přírodovědy a kroužily správné tvary písmenek.

xxx

Sasanka se už delší dobu aktivně zajímá o téma lidské tělo, ráda si listuje různými dětskými publikacemi, skládá a rozkládá modely lidského těla, miluje animovaný akční retroseriál "Byl jednou jeden život", vášnivě diskutuje na témata bacily (nebudu jíst vitamíny!), zuby (já už si je fákt čistilá) a mozek (nemusíš mi to pořád připomínat, já si to pamatuju).

Předloni dostala od Ježíška doktorskou tašku s (mnou sestavenými) nezbytnými zdravotnickými potřebami, lékařský plášť a opravdický stetoskop. Od té doby zuřivě léčí všechny své panenky a medvědy, přičemž někdy volí vpravdě radikální metody - například tuhle zasádrovala kašlajícímu plyšákovi obličej.

Já osobně jsem byla dlouho k jejímu volání po prohloubení vědomostí v této oblasti hluchá – chápejte, jakožto někdo, kdo na nejmenované fakultě, ehm, vylítl ze zkoušky z fyziologie, jsem k tomuto předmětu nechovala žádné velké sympatie.

Jednoho dne mi však došlo, že lidské tělo je jedno z témat, které se dá uchopit velmi názorně, že je to příležitost k beztrestnému provádění naturalistických pokusů a možnost dozvědět se konečně, co mě to občas popíchává tuhle na straně,  a tak jsem se hlouběji ponořila do studia jednotlivých tělesných systémů.

Probíraly jsme je postupně s týdenními odstupy, začaly jsme kosterním systémem a pokračovaly dál podle předškolaččiných preferencí takto:

trávicí soustava

dýchací soustava

oběhová soustava

svalová soustava a ruka

močová soustava

nervová soustava a oko 


imunitní soustava

rozmnožování

kůže.

Z publikací, které máme na toto téma doma, mohu vřele doporučit českou knížku Moje tělo se spoustou s výsuvných obrázků a různých záložek, která zaujme i menší děti, Píšenka ji miluje od svých dvou let a podrobila ji tvrdému zátěžovému testu.

 

Dále jsme čerpali z francouzské knížky Le corps humain (dá se sehnat přes Amazon), její cena je sice vysoká, ale bohatě vyvážila pozornost, které se jí od holek dostalo. Není tak stabilní jako zmiňovaná česká knížka, ale je nesmírně názorná, obě naše holky s ní zcela přirozeně pochopily těhotenství, porod, kosti a spoustu dalších pro menší děti hůře uchopitelných dějů a jevů. V rámci jednotlivých oddílů budu její relevantní části fotit, myslím, že ji lze bohatě využít i v případě, že neovládáte francouzštinu (a krom toho zastupuji vydavatele a chci vám ji mermomocí prodat!…..vtip)

Určitě nesmím zapomenout ani na knížku Jak jsem přišel na svět, velice mi usnadnila práci v rámci výuky rozmnožovacího systému.

 Poslední inspirativní knihou, na které jsme si mohly předvést a představit části lidského těla, je americká knížka The way we work od Davida Macaulayho. Obsahuje úžasné ilustrace, je vtipná, ale není primárně určena věkové kategorii předškoláků, řekla bych, že je spíš zajímavá pro dospělé a pro školáky na druhém stupni.

Z multimediálních pomůcek doporučuji už zmíněný seriál Byl jednou jeden život.

Další zdroje uvádím v rámci jednotlivých příspěvků.

 Tak snad vám tento seriál usnadní vaši domácí výuku.

P.S. Už jsem zmínila, že v této oblasti rozhodně nejsem žádnou expertkou. Pokud by někdo z laskavých čtenářů odhalil v mých výukových materiálech nebo postupech nějaký nonsens, neřku-li úplnou kravinu, kterou jsem své nebohé ratolesti naservírovala, nechť mi své výhrady napíše do komentářů či pošle na adresu domaciskola@seznam.cz.

Lidské tělo - kostra

Nejprve jsem obkreslila siluetu Sasančina ležícího těla na papír (papírová role z IKEA), potom jsme siluetu společně vybarvily. Pro Sasanku to bylo zajímavé, získala představu o své velikosti. Dalším krokem bylo nalepit na tělo  kostru odpovídající velikosti. Trochu jsem pohledala na internetu a našla jednu dětskou nakonec tady (na stránkách je tato kostra k vystřižení na šest částí jako puzzle, což také není špatný nápad a chvilku jsem o něm přemýšlela, ale nakonec jsem si - jak je mým dobrým zvykem - přidělala práci a kostru pěkně kůstku po kůstce pro naše potřeby vystřihla). Velikost kostry jsme nicméně musely trochu přizpůsobit Sasančině velikosti (114 cm), trochu jsme zkracovaly pažní kosti.  Nohy kostry jsou naopak o něco kratší, ale Sasanka je velkorysá:-). Kosti jsme lepily společně.
Když takto získala Sasanka základní povědomí o své kostře, pokoušela se ji ztvárnit pomocí těstovin na papír:

Závěrem prvního dne si Sasanka vystřihla kostlivce Édu, opatřila ho klouby a chvíli s ním strašila svou právě probuzenou sestru. Praktickou část lekce jsem tudíž musela ukončit a smířené sestry se zájmem sledovaly díl "Kostra a kosti" seriálu Byl jednou jeden život.

(vystřihovacího kostliváka jsem stáhla odsud).

Druhý den jsme začali divadýlkem, ztvárnila jsem příběh o neduživém kostlivci, který se na radu plyšového tučňáka (chápejte, chtěla jsem zaujmout i Píšenku) vydá na farmu, kde konzumuje vejce a mléčné výrobky, zesílí a je šťasten. Fotku tohoto představení naštěstí nemám!

S další částí výzkumu kostry nám pomohl Říďa, který vzorně vykostil syrové kuřecí stehno (rozhodla jsem se nakonec pro syrové maso, aby měly děti možnost vidět morek v syrovém stavu). Zopakovaly jsme si, že jsou kosti lehké, ale pevné. Probraly jsme funkci kloubu

 a podívaly se na něj blíže.

Potom Říďa kost přeřízl a my jsme mohly prozkoumat morek, holky se dozvěděly, že uvnitř kostí se tvoří krev.

Nakonec Říďa barvitě popisoval, jak si na snowboardu zlomil zápěstí, což se prý stalo navzdory veškeré opatrnosti (ehm, Říďo...!). Potom krátce pohovořil o věšteckých schopnostech své již zhojené zápěstní kůstky (prý předpovídá počasí lépe než iPhone!). K tématu zlomených kostí jsme se podívali na lehce obskurní retrovideo o sádrování (bohužel je v holandštině, ale určitě si ho nenechte ujít)

Zvonííí! Následuje trávicí soustava.